Domestikovaná zvířata, volně žijící zvěř, lidé. Všechny tyto skupiny mohou být postiženy nádorovým onemocněním. U jelenovitých jsou příčinou takové nemoci viry rodu Papillomavirus. Stále častější výskyty dostávají fibropapilomatózu jelenovitých do povědomí nejen myslivců. Na výskyt a charakteristiku této choroby u srnčí zvěře se zaměřili vědci ze Slovenska a Fakulty lesnické a dřevařské ČZU.
První studované případy se objevily již ve 2. polovině 20. století např. u jelence běloocasého, soba polárního nebo jelena lesního. Údaje o fibropapilomatóze srnčí zvěře na Slovensku jsou známy poměrně krátce.
Pozor na otevřené rány! K přenosu nemoci dochází ve volné přírodě kontaktem sliznice nebo poraněné kůže s nakaženým materiálem při setkání s nemocným jedincem nebo také otřením o kontaminované prostředí (vegetace). Srnec se tedy může nakazit například při vytloukání parůžků nebo značení teritoria. Možný je také přenos prostřednictvím krve sajícího hmyzu, jako jsou klíšťata nebo kloši.
Výzkum začal probíhat spolu s prvním případem fibropapilomatózy u 3letého srnce v roce 1998. Na základě vyšetření 610 kusů srnčí zvěře se v potvrzených případech výskytu nemoci hodnotilo prostorové rozšíření a projevy choroby. Nakažení jedinci byli rozděleni dle pohlaví a srnci také dle věku. Dále byly vytvořeny kategorie v závislosti na počtu nádorů a jejich velikosti.
V průběhu studie byly zaznamenány změny v poměru nakažených srnců a srn. Zatímco z počátku činil podíl nemocných srnců 94,1 % a srn 5,9 %, v roce 2014 již srny tvořily více než čtvrtinu nemocných jedinců. Co se týče věkového rozdělení napadených srnců, výrazně převažovali mladí jedinci (2–5 let). Šíření fibropapilomatózy bylo následující; od prvního případu, který byl nahlášen v okrese Senica, se nemoc šířila jihovýchodním směrem. Mezi lety 2003 a 2004 byl zaznamenán více než dvojnásobný nárůst počtu nakažených jedinců. Devět let od začátku studie byla přítomnost choroby hlášena ve 13 okresech a do roku 2014 dokonce téměř v polovině okresů Slovenska.
Z výsledků vyplynulo, že nejvíce srnců i srn mělo na těle od 1 do 10 nádorů a zhruba třetina byla postižena 11 až 30 nádory. Z hlediska velikosti dominovaly u srnců středně velké nádory a u srn nádory malé. Nejčastěji nakaženou oblastí těla bylo u srn břicho a u srnců břicho a přední běhy (přední končetiny). U obou pohlaví byly nejméně postiženy boky. Výsledky také ukázaly, že velikost a počet nádorů závisely na umístění na těle nemocného jedince. Největší nádory se nacházely na břiše, nejmenší poté na bocích. Nejvíce nádorů se vyskytovalo na zadních bězích a nejméně opět na bocích.
Onemocnění fibropapilomatózou by až na výjimky nemělo mít vliv na kondici zvěře, u srnců by nemělo docházet ke zhoršení kvality parůžků. Výjimkou jsou např. fibropapilomy, které vyrůstají v okolí svíráku či světel (ústní dutina, oči), čímž omezují nebo znemožňují příjem potravy a smyslové vnímání jedince. Vzhledem k tomu, že povrch nádorů bývá často odřený, mohou se touto cestou dostat do tkání sekundární infekce, a přispět tak ke zhoršení kondice zvěře.,
„Metody léčby fibropapilomatózy srnčí zvěře nejsou prozkoumané. Je známo, že praktické postupy, jako je např. očkování, které se používá u domácího skotu, je v přirozených podmínkách obtížné, ne-li nemožné. Výjimečně lze u jednotlivců po imobilizaci samostatné nádory chirurgicky odstranit,“ dodává docent Hanzal. Hlavním způsobem boje proti této nemoci tak zůstává prevence formou lovu nakažených jedinců. Základním aspektem je také dobrá kondice zvěře, která mimo jiné závisí na správné pohlavní a věkové struktuře populace a množství zvěře odpovídající podmínkám stanoviště. Chceme-li mít fibropapilomatózu jelenovitých pod kontrolou, omezit ji či nejlépe vymýtit, je třeba dodržovat plány lovu, starat se o správné přikrmování a snažit se o přirozenou hustotu zazvěření, obecně tedy zvyšovat odolnost zvěře i ekosystému jako celku.
Rajský, D., Rajský, M., Garaj, P., Kropil, R., Ivan, M., Vodnansky, M., Hanzal, V. and Erdélyi, K. (2016). Emergence and expansion of roe deer (Capreolus capreolus) fibropapillomatosis in Slovakia. European Journal of Wildlife Research. 62, 43–49.
doc. Ing. Vladimír Hanzal, CSc.
Doc. Ing. Vladimír Hanzal, CSc., je pedagogem na Fakultě lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity v Praze, přičemž neopomíjí publikační činnost. Mimo jiné je soudním znalcem v oboru myslivosti.
Zpracovala: Lucie Hambálková
Více popularizačních článků zde