V historii bylo popsáno mnoho neuvěřitelných případů, kdy se psi byli schopni vrátit do svého původního domova vzdáleného několik desítek či stovek kilometrů. Tento fenomén však dosud nebyl systematicky studován. Lovečtí psi, zvláště ti, co pracují jako honiči, jsou po staletí šlechtěni k vyhledávání zvěře a označení jejího nálezu štěkotem. Během hledání a sledování zvěře, často v neznámém terénu, se dostávají do vzdálenosti i několika kilometrů od majitele. Pokud ztratí stopu, instinktivně se vracejí zpět k majiteli. Sledovali jsme 27 loveckých psů během více než 600 návratů zpět k majiteli a pomocí GPS obojků a mini kamer zaznamenávali jejich návratové strategie.
Psi se vraceli buď po vlastní stopě („tracking“) nebo s použitím zcela nové trasy návratu, často terénem, kde nikdy předtím nebyli („scouting“). Výsledky ukázaly, že v případě použití „scoutingu“ začínali psi svůj návrat krátkým během podél severojižní geomagnetické osy (tzv. kompasový běh), bez ohledu na aktuální pozici majitele. Použití kompasového běhu výrazně zvyšovalo efektivitu návratu, psi byli schopni se k majiteli vracet rychleji a přímější cestou. Domníváme se, že toto počáteční zarovnání podél severojižní osy by mohlo sloužit k organizaci a zarovnání mentálních map podle magnetického kompasu a nastavení správného směru k majiteli.
Celý článek naleznete v anglickém jazyce zde: https://www.sciencemag.org/news/2020/07/dogs-may-use-earth-s-magnetic-field-take-shortcuts