Liška obecná (Vulpes vulpes) je světově nejrozšířenější šelmou. Oblast jejího přirozeného výskytu se rozprostírá téměř po celé Evropě, Asii, Severní Americe a částečně i Africe a Austrálii. Navzdory tomu, že je tento huňatý masožravec populární pro své bystré smysly, ví se o jeho smyslových schopnostech vlastně málo. Bylo tedy zapotřebí se tomu „podívat na zoubek“ a zjistit, jak je to vlastně s onou bystrostí doopravdy. Tohoto úkolu se zhostil vědecký tým spolu s profesorem Hynkem Burdou z Fakulty lesnické a dřevařské ČZU.
Liška je především soumračný a noční lovec, který se při získávání potravy musí spoléhat hlavně na sluch. Hraboši tvořící hlavní část jejího jídelníčku se často vyskytují v husté trávě, pod listím nebo pod sněhem a lokalizovat je tak musí liška pomocí sluchu. Když se jí zvukové signály podaří zachytit, skokem i z velmi vzdáleného místa překvapí kořist, která už nemá šanci z jejích spárů uniknout.
V tom, jak liška a nejinak i ostatní šelmy zvukové signály zachycují, nejsou nejasnosti. Natáčí své dobře vyvinuté slechy a vyhledává směr, odkud slyší zvuk nejlépe, tedy coby nejsilnější signál. Ale jak citlivý sluch vlastně má a jaké kmitočty zvuku dokáže vnímat? Toto zjištění bylo cílem experimentu, pro který byla sestrojena speciální přenosná komora, ve které byly testovány tři mladé krotké lišky.
Komora sloužící pro testování liščího sluchu a zjištění sluchových prahů byla vybavena reproduktorem, ze kterého byly liškám prezentovány zvukové signály různých frekvencí a intenzity. Liška byla nejprve cvičena, aby vyčkávala na zvukový signál (čistý tón), po jehož zaznění mohla opustit „čekárnu“ a v druhé části komory si vybrat z automatického dávkovače pamlsek. Pokud opustila čekárnu ještě předtím, než tón zazněl, byla „potrestána“ tím, že žádnou odměnu nedostala a na další šanci musela čekat déle. Poté, co se liška naučila danému úkolu, byly jí pouštěny tóny různého kmitočtu a intenzity a na filmovém záznamu a pomocí počítačových záznamů byly reakce lišky vyhodnoceny - čili jaké tóny a při jaké intenzitě liška již slyšela, respektive už neslyšela. Tak mohl být sestaven první známý úplný audiogram lišky obecné.
Ukázalo se, že liška má sluchový rozsah takřka 10 oktáv, od 51 Hz do 48 kHz a rozsah a citlivost jejího sluchu kombinuje sluchové schopnosti psa a kočky. Celkový závěr je takový, že absolutní citlivost sluchu lišky patří k tomu nejlepšímu, co bylo u savců doposud popsáno, a pověstná bystrost tak není jen mýtus.
prof. RNDr. Hynek Burda, CSc.
V roce 1976 vystudoval biologii na Univerzitě Karlově v Praze. Od téhož roku do roku 1984 působil jako vědecký pracovník v Ústavu experimentální medicíny v Praze a následně jako docent zoologie na univerzitě v Zambii do roku 1986. Dále byl pracovníkem Ústavu zoologie a odborným asistentem na Lékařské fakultě Goethe Univerzity ve Frankfurtu a profesorem obecné zoologie v německém Essenu. V současné době působí jako profesor a vedoucí odboru na Biologické fakultě téže univerzity a na Fakultě lesnické a dřevařské ČZU v Praze. Předmětem jeho výzkumu je smyslová ekologie, především sluch a magnetorecepce savců.
Zpracoval: Jakub Málek