Rys ostrovid, klenot šumavské divočiny a největší evropská kočkovitá šelma, odjakživa soupeří s lidmi o omezené zdroje. Jeho vysoké nároky na rozlohu teritoria a stravu bohatou na bílkoviny vedly odjakživa ke konfliktu s člověkem. Důsledkem toho bylo jeho úplné vyhubení v některých oblastech, včetně Šumavy a Bavorského lesa. Postoj veřejnosti vůči predátorům žijícím ve volné přírodě se však s nástupem ekologického hnutí ve 20. století výrazně proměnil a snahy o návrat volně žijících šelem jako nedílné součásti fauny na našem území a po celé Evropě jsou toho důkazem. I přes rysův chráněný status však smrt zapříčiněná lidmi, většinou v důsledku pytláctví, zůstává pro tuto šelmu stále největší hrozbou.
Vzhledem k tomu, že 1. zóna NP Šumava, která je jeho hlavním útočištěm, nedosahuje potřebné velikosti pro stabilitu jeho populace, pohybuje se rys často v oblastech s lidským osídlením. Jelikož dostupnost kořisti bývá největší právě na těchto územích, musí neustále balancovat na tenké hraně mezi úspěšným lovem a rizikem střetu s člověkem.
Mezinárodní tým vědců ve spolupráci s odborníkem Luďkem Bufkou z Fakulty lesnické a dřevařské dlouhodobě sbírá data o výskytu a pohybu rysů žijících v této oblasti pomocí GPS vysílačů. Ve studii publikované v loňském roce se rozhodli blíže podívat na získané údaje, aby zjistili, jak si rys vybírá svůj úkryt v závislosti na ročním období, nadmořské výšce, vzdálenosti od turistických cest a lidského osídlení, výskytu kořisti a mnoha dalších proměnných. Pomocí metod statistické analýzy hledali nové poznatky, které by potvrdily či vyvrátily jejich domněnky. A k čemu nakonec došli?
O tom, kde se rys právě zdržuje, do značné míry rozhoduje, zdali je den či noc. Během dne potřebuje dostatek úkrytu a vybírá si proto nepřístupné oblasti s hustým podrostem, otevřeným prostranstvím se vyhýbá. Dále preferuje terén ve svahu, často se jedná o místa blízko skalnatých útvarů, která jsou vhodným útočištěm pro denní odpočinek a poskytují dobrý výhled pro sledování pohybu kořisti. V noci se naopak zdržuje blízko mýtin, luk a holosečí, kde se pase spárkatá zvěř. Význam hustého porostu samozřejmě roste v blízkosti lidského osídlení, ke kterému se zpravidla nepřibližuje na více než jeden kilometr. Drží se také dál od turistických cest, které však hojně využívá v noci k rychlejšímu přesunu z místa na místo.
Roční období je neméně důležitým faktorem při jeho pohybu. V zimě se pohybuje spíše v níže položených oblastech, kam se z důvodů extrémních teplotních podmínek a vysoké sněhové pokrývky ve vyšších polohách stahuje spárkatá zvěř, jeho hlavní zdroj potravy. V létě nejčastěji vyhledává prostranství, jako jsou louky a pastviny, mladé porosty a kalamitní oblasti. Tento druh porostů mu totiž poskytuje dostatek možností k úkrytu a dobrých příležitostí k lovu.
Obecně lze říci, že tři nejsilnější faktory, které ovlivňují výběr stanoviště rysa, jsou nadmořská výška, nedostupnost terénu a hustota porostu. Je však nutné podotknout, že existuje řada dalších podmínek ovlivňujících výskyt rysa ostrovida, a tato oblast tak skýtá mnoho příležitostí k dalšímu výzkumu. Díky nově získaným poznatkům lépe rozumíme návykům a chování této kočkovité šelmy, můžeme díky nim lépe odhadnout únosnost životního prostředí vzhledem k velikosti jeho populace a zlepšit tak naše snahy o jeho ochranu.
Zpracoval Lukáš Bekr