Dnešní společnost, zejména ve velkých městech, má stále větší zájem o městskou zeleň. Zelené oblasti (parky, ovocné sady, lesoparky, stromořadí) se stávají přirozenou součástí těchto oblastí a plní vícero funkcí. Praha se může pyšnit titulem jednoho z nejzelenějších měst na světě – i turisté jsou zde často překvapení množstvím zahrad a parků, které zabírají přibližně 3 965 hektarů, tedy zhruba 8 % rozlohy města.
Spolu s takovými krajinnými prvky narůstá biodiverzita krajiny. Pohled na dnešní krajinu je mnohdy alarmující a občas lze na území městských parků naleznout bohatší faunu a flóru než na venkově v intenzivně obhospodařované zemědělské krajině, kde používání pesticidů a herbicidů výrazně snižuje biodiverzitu.
Mezi městskou zeleň se řadí i pražské ovocné sady, které byly v hledáčku týmu vědců z Fakulty lesnické a dřevařské na ČZU. Položili si otázku, kolik různých druhů motýlů, brouků, lišejníků a dalších zástupců živočišné a rostlinné říše se nachází v těchto městských sadech a jak se zastoupení liší v lokalitách bez sadů.
Ovocné sady nepřinášejí jen rozmanitější druhovou skladbu, ale také chutné plody. Díky zeleni se nám zlepšuje mikroklima, snižuje rychlost větru nebo tlumí silniční hluk. Tato místa plní i společenskou funkci, neboť se zde lidé mohou scházet a trávit v příjemném přírodním prostředí svůj volný čas.
Jak se změní druhová skladba po obnovení ovocného sadu?
Zájmovými druhy byly rostliny, lišejníky, motýli, brouci a ptactvo. Vědci si vybrali lokalitu v blízkosti centra Prahy v Třešňovce. Jak už název napovídá, jedná se o třešňový sad, který se nachází v nadmořské výšce od 240 po 265 m. n. m, a s rozlohou 10 ha jde o druhý největší sad v Praze. První zmínky o něm se datují do roku 1945, ovšem pravděpodobně byl založen již v 19. století. Navzdory přetváření okolní krajiny, kde vyrostlo velké množství budov, silnic a dalších staveb, se sad příliš nezměnil. Největší obměna přišla po sametové revoluci, kdy sad přestal plnit svou úlohu a bylo upuštěno od jeho využívání. Během tohoto období také přišel o svou druhovou skladbu.
V současnosti je sad ve vlastnictví hlavního města Prahy. Mezi hlavní dřeviny patří třešeň (99 %), ořešák královský a hrušeň. Před zahájením výzkumu a obnovením třešňového sadu byla většina třesní (80 %) přerostlá keři a stromy a některé části parku pozbyly strukturu typickou pro ovocný sad. Během obnovy bylo opětovně vysazeno velké množství stromů, neboť jich značná část uhynula; nyní se v sadu nachází jen zlomek původních mateřských stromů (5 %).
Jak probíhal výzkum?
Nejdříve byl sestaven seznam zájmových druhů s různými ekologickými nároky a v lokalitě bylo zdokumentováno jejich početní zastoupení před obnovením a po obnovení ovocného sadu. Vybrány byly například lišejníky, které slouží jako bioindikátor, nebo motýli, jejichž zástupci ukazují výskyt spojený s vegetačním pokryvem.
Co ukázaly výsledky?
Před obnovením sadu se na studované ploše nacházelo 65 druhů rostlin, 25 druhů lišejníků, 17 druhů motýlů, 19 druhů brouků, 12 druhů rovnokřídlých (kobylky, cvrčci, krtonožky) a 18 druhů ptáků.
Po obnovení sadu byl znatelný nárůst druhové rozmanitosti, protože rostlinných druhů bylo 105, 33 druhů lišejníků, 21 druhů motýlů a 27 druhů brouků, 14 druhů rovnokřídlých a 16 druhů ptáků.
Výsledky jasně ukázaly pozitivní změnu druhové skladby a celkový kladný přínos pro biologickou rozmanitost v hustě osídleném prostředí Prahy. Zejména nárůst počtu druhů lišejníků poukazuje na zlepšení kvality ovzduší.
Závěrem lze konstatovat, že ekosystémy tohoto rázu jsou v dnešní době žádaným artiklem a tradiční ovocné sady nabízejí velký potenciál pro víceúčelové využití. Obnova podobných ekosystémů pomáhá zvýšit biodiverzitu krajiny a biologickou rozmanitost, obnovit zemědělsko-lesnické systémy a zachovat zelené oblasti. Zároveň však městské sady přinášejí důležité pozitivní sociální aspekty, protože představují místo, které mohou obyvatelé využívat a podnikat zde různorodé aktivity. Místo, které slouží ke vzájemnému setkávání a trávení volného času ve spojení s přírodou.
doc. Ing. Bc. Jakub Horák, Ph.D.
Působí na Fakultě lesnické a dřevařské v Praze jako docent na katedře ochrany lesa a entomologie. Zajímá se o biodiverzitu a má za sebou 6 zahraničních stáží.
Zpracoval: Daniel Švrčula