Začátkem jara se to v Národní přírodní památce Medník nepatrně zbarvuje do jemně fialova. Může za to nenápadná rostlinka s velmi nezvyklým názvem. Ano správně, jedná se o kandík psí zub Erythonium dens-canis. Troufám si říct, že by podle takového názvu nikdo neodhadl, že se jedná o jemnou květinku, obvykle vykukující zpod vrstvy suchých listů.
Kandík psí zub je kriticky ohrožený právě ve střední Evropě a u nás patří mezi zákonem chráněné rostliny. Vědci se však stále nedokáží shodnout, zdali se jedná o alochtonní (u nás nepůvodní) nebo autochtonní (původní) druh. Snad žádná rostlina u nás nepřitahovala takovou pozornost, jako právě kandík. Tým vědců z Fakulty lesnické a dřevařské ČZU v Praze se proto rozhodl nenechat nic náhodě a podívat se mu na zoubek.
Vědci svou studii zaměřili na tři typy lesních porostů a jejich vliv na růst kandíku psího zubu. Jednalo se o dubohabřinu, květnatou bučinu a druhotný smrkový les. Cílem bylo určit produkční parametry, strukturu a rozmanitost stromových pater v označených typech porostů, dále hustotu a dynamiku těchto plodných a neplodných jedinců a v neposlední řadě interakce mezi strukturou a rozmanitostí lesních porostů a výskytem rostliny.
Výsledky přinesly zajímavé poznatky. Studie vycházela z dat nasbíraných v průběhu 20 let (1998-2018). Během studovaného období byl zaznamenán minimální výskyt kandíku v druhotném smrkovém porostu (51 rostlin/ha), v dubohabřině byl výskyt o něco vyšší (784/ha) a nejvyšší množství rostlin bylo zaznamenáno v květnaté bučině (1774 rostlin/ha). Konkrétně nejvyšší výskyt byl zaznamenán v roce 2018 a to 2552 rostlin na hektar. Kandík potřebuje k úspěšnému růstu dostatek světla a tyto podmínky mu nejlépe zajistí právě prosvětlená květnatá bučina.
Přestože v druhotném smrkovém porostu a dubohabřině nebyl pozorován tak velký výskyt této vzácné rostliny, je neméně důležité o ně pečovat stejně jako o květnatou bučinu a podporovat dlouhodobý cíl lesního hospodářství, tedy ponechat významné časti zvláště chráněných oblastí samovolnému vývoji. Tento vývoj vytváří prostor pro odolnější porosty, které dokáží poskytnout širokou škálu ekosystémových služeb. Stejně jako samovolný vývoj je zde však velmi důležité uplatňovat specifický management pro zajištění vhodných porostních poměrů z hlediska zdárné existence populace kandíku psího zubu, aby nedošlo k jeho úplnému vymření na našem území.
Na světě existuje nespočet kriticky ohrožených druhů a je potřeba tyto druhy chránit. Byla by velká škoda, přijít o tak rozmanitou škálu všech rostlin a živočichů, kde každý druh má svoji úlohu v ekosystému a je nedílnou součástí všech životů.
prof. RNDr. Stanislav Vacek, DrSc.
Prof. RNDr. Stanislav Vacek, DrSc., (*1954) vystudoval geobotaniku na PřF UK. Dále působil jako vědecký pracovník ve VÚLHM výzkumné stanice v Opočně. V roce 2005 se vrátil na univerzitní půdu a v roce 2006 byl jmenován profesorem pěstování lesů na Fakultě lesnické a dřevařské, kde působí dodnes.
Zpracovala: Kateřina Krulišová