Lýkožrout smrkový, Ips typographus, dokáže zničit miliony metrů krychlových smrkového lesa. Jeho schopnost napadat živé stromy je založena na efektivní spolupráci stovek až tisíců brouků a na jejich schopnosti soustředit vražedný útok na jediný konkrétní strom. Zmíněná spolupráce je výsledkem působení vysoce účinného agregačního feromonu, který je uvolňován prvními úspěšnými kolonizátory, a láká stovky dalších, aby se k útoku připojili. Agregační feromon lýkožrouta je voňavá směs dvou látek, které vznikají ve střevě žeroucích samců a uvolňují se do okolí z drtinek sypajících se z tunelů brouků. Tvorba těchto feromonových složek v těle brouků je jako každá látka tvořená živými organismy regulována geny. A právě identifikace těchto genů byla součástí výzkumu vědců z FLD.
Znalost těchto genů otevírá cestu studia tohoto významného škůdce na molekulární úrovni a je základem pro hledání nových metod účinné kontroly. Odhalení genů by například mohlo potenciálně připravit cestu pro vysoce specifickou intervenci pomocí RNA interference zaměřené na potlačení tvorby feromonu. Útlum nebo snížení tvorby feromonu by mělo zničující efekt na úspěšnost kolonizace živých stromů lýkožroutem smrkovým. Méně feromonu by přilákalo méně brouků a méně brouků by mělo menší nebo nulové šance na překonání obranyschopnosti živých stromů.
Odkaz na celý článek naleznete zde.