Dne 19. března 2026 se partneři projektu ReForest zúčastnili konference „Agrolesnictví v České republice – 10 let společné cesty“. Akce svedla dohromady výzkumníky, odborníky z praxe i tvůrce politik, aby zhodnotili desetiletí rozvoje agrolesnictví v České republice a vyměnili si názory na jeho budoucnost v Evropě.
V rámci programu představila Miroslava Hochmalová z Fakulty lesnické a dřevařské ČZU v Praze poster projektu ReForest zaměřený na roli kultury a dědictví v agrolesnických systémech. Příspěvek, který vznikl ve spolupráci s Terezou Červenou, zkoumal, jak kulturní kontinuita krajiny ovlivňuje přijetí a úspěšné zavádění agrolesnických postupů.
Poster zdůrazňoval, že agrolesnictví by nemělo být vnímáno pouze jako technické nebo ekologické řešení, ale také jako systém využívání půdy zakořeněný v kultuře. Ačkoli jsou environmentální a ekonomické přínosy důležitými hnacími silami, přijetí agrolesnictví v celé Evropě závisí také na tom, jak dobře se nové systémy propojují se stávajícími identitami a tradicemi krajiny.
V této souvislosti byla věnována zvláštní pozornost pojmu kulturní kontinuity. Ten zahrnuje prvky, jako jsou historické krajinné struktury, dlouhodobé zemědělské postupy a vztah mezi lidmi a krajinou. Prvky jako živé ploty, ovocné louky, lesopastvinářské systémy a mozaikové zemědělské krajiny dokládají, že agrolesnictví není novým pojmem, ale spíše znovuzavedením a přizpůsobením tradičních systémů využívání půdy.
Agrolesnické systémy mají větší šanci na přijetí a úspěšné zavedení, pokud jsou rozpoznatelné, kulturně smysluplné a v souladu s místními krajinnými charakteristikami. Kulturní ekosystémové služby, jako je pocit sounáležitosti s místem, estetika krajiny a identita, hrají při utváření této akceptace významnou roli.
Na konferenci vystoupili také partneři projektu ReForest Rico Hübner (DeFAF) a Robert Borek (OSA), kteří do diskusí vnesli širší evropské perspektivy a přispěli k výměně názorů na rozvoj agrolesnictví v různých kontextech.
